V sobotu 7. 5. se uskutečnilo společenské setkání u příležitosti 100. výročí úmrtí spisovatele, dramatika a novináře Karla Jonáše. Akci na Olšanských hřbitovech u Jonášova hrobu pořádal historik Lukáš Kopecký ze Společnosti pro moderní dějiny Klatovska, který je od roku 2020 adopčním nájemcem hrobu, spolupořadatelem byla Správa pražských hřbitovů a Státní oblastní archiv v Třeboni. Setkání se zúčastnila např. vedoucí Divadelního archivu Národního divadla Josefina Panenková, starosta Jonášova rodného Heřmanova Městce a zároveň radní Pardubického kraje Josef Kozel a za SOAT Jiří Cukr, autor podrobné studie o působení Karla Jonáše v jihočeských městech (Soběslav, Jindřichův Hradec, České Budějovice). Podrobnosti o Karlu Jonášovi si můžete přečíst v Archiváriu.
Vážení přátelé,
dnes uplynulo rovných 80. let od útoku na nenáviděného německého generála Reinharda Tristana Eugena Heydricha (7.3. 1904-4.6. 1942) Patřil k prominentním německým nacistům a čekala jej oslnivá kariera. Blízký spolupracovník Heinricha Himmlera zastával funkci SS-Obergruppenführera a generála policie, šéfa RSHA a SD. Méně se již ví, že byl i prezidentem Interpolu. V letech 1941-1942 byl po jmenování německým kancléřem Adolfem Hitlerem zastupujícím říšským protektorem Protektorátu Čechy a Morava. Významně se podílel na perzekuci Židů a posléze se stal jedním z hlavních organizátorů holocaustu. Uvedl do praxe tzv. Konečné řešení židovské otázky. V encyklopediích se můžeme dočíst, že jako zastupující říšský protektor využíval v Protektorátu politiku cukru a biče – sociální výhody dělníkům i kulturním pracovníkům pracujícím pro potřeby Velkoněmecké „Třetí říše“. Zároveň však brutálně likvidoval domácí proti německý odboj.
Dne 4. února 1942 přednesl Heydrich referát o „konečném řešení české otázky“. Nejednalo se o plošné vyvraždění jako u Židů, ale šlo „pouze“ o plošnou germanizaci Čech a Moravy. Ve skutečnosti měli být obyvatelé Protektorátu rozděleni do dvou skupin – „dobře smýšlejících Čechů“ a „špatně smýšlejících Čechů“. „Dobrá rasa, dobře smýšlejících“, měla být poněmčena a plně zrovnoprávněna s Němci. „Špatná rasa dobře smýšlejících“ měla pracovat pro velkoněmeckou říši a mělo jí býti zakázáno mít děti. Špatně smýšlející dobré i špatné rasy, čekalo v lepším případě vysídlení z Evropy, většinou však vyvraždění. Tento plán byl součástí německého plánu Generalplan Ost, který byl vypracován v roce 1941 a šlo v něm o vyvraždění tzv. podřadných národů Židů a Slovanů.
Českoslovenští výsadkáři vyslaní z Anglie v rámci operace Antropoid, podnikly na Heydricha dne 27. května 1942 ozbrojený útok, na jehož následky po osmi dnech německý generál zemřel. V odplatě za jeho smrt zavedli Němci krutá opatření. Byla zničena obec Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). Mnoho vlastenců bylo ihned po akci brutálně zavražděno a umučeno. Lidé byli stříleni bez soudu. Celkem bylo v bezprostřední odvetě za jeho smrt zabito minimálně 1585 lidí, což je údaj stanných soudů, celkový počet obětí bude nicméně podstatně vyšší. Represálie překročily i hranice Protektorátu a v operaci „Reinhard“ bylo prakticky vyhlazeno židovské obyvatelstvo Polska.
Útok provedli Čech Jan Kubiš a Slovák Jozef Gabčík. Akce, které se většinou říká podle německého označení atentát, byla považována za nejvýznamnější odbojový čin v okupované Evropě a měla takový ohlas, že Británie a Francie odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem, který v roce 1938 připravil Československo o více než třetinu jeho území. V celé historii druhé světové války šlo o zcela ojedinělý případ, kdy se úspěšně podařilo násilně zlikvidovat některého z vysokých německých pohlavárů.
Budu velice rád, když si připomenete statečný čin Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka a také všechny oběti, které následně přišly o život. Nejen po těchto represáliích, ale i během celé kruté německé okupace, kdy šlo našim národům o holou existenci.
Nezapomínejme!
Čest jejich památce!
Navštivte prosím akce připomínající rok 1942 a děkuji všem našim kolegům z archivů, kteří tyto strašné události připomínají.
Václav Rameš, ředitel SOA v Třeboni
Ve čtvrtek 4. listopadu proběhlo v centrále Státního oblastního archivu v Třeboni tradiční setkání zaměstnanců jihočeských archivů. Úvodním bodem již čtrnáctého ročníku konference bylo představení nových zaměstnanců za období let 2019 – 2021. Poté následoval blok odborných příspěvků z archivní praxe. Na setkání přijal pozvání prof. Jiří Škabrada, který představil svoji novou knihu „Lidová architektura v jižních Čechách“ a ocenil významný přínos jihočeských archivářů při přípravě titulu. V dalších vstupech svou odbornou práci prezentovalo restaurátorské pracoviště a zazněl také příspěvek k dějinám třeboňského augustiniánského kláštera. Závěrečný blok poskytl prostor pro představení připravovaného sborníku Archivum Trebonense i řady publikací, jejichž autory jsou právě jihočeští archiváři. Poté následovala komentovaná exkurze do vystěhovaných zámeckých historických depozitářů a do prostor knihovny. Příjemné setkání nabídlo dostatek příležitostí ke sdílení zkušeností, navázání nových pracovních kontaktů a v neposlední řadě i ochutnání dobrot a lahůdek, kterými se archiváři pohostili navzájem. Děkujeme za přispění všem zúčastněným.
Markéta Hrdličková
V roce 2020 uplynulo 800 let od první písemné zmínky o vsi Němčicích na Netolicku. Při této příležitosti vydala Obec Němčice v letošním roce vlastním nákladem knihu, jež se věnuje nejen dějinám obce a jejích obyvatel, ale i tamější fary, kostela sv. Mikuláše i již neexistující školy a neopomíná ani sbor dobrovolných hasičů či někdejší jednotné zemědělské družstvo.
