ČR – SOA v Třeboni - 20 let od zásadní proměny sítě jihočeských archivů

20 let od zásadní proměny sítě jihočeských archivů

Zámek Třeboň

Původní sídlo Státního oblastního archivu v Třeboni (Státní zámek Třeboň)

Před dvaceti lety, v roce 2002, proběhla prozatím poslední zásadní reforma veřejné správy v České republice. Tehdy se změnila struktura úřadů státní správy, některé z nich zcela zanikly, jiné prošly zásadní proměnou. Reforma se nevyhnula ani tak specifické oblasti státní správy, jakou je archivnictví. Zrušení do té doby plně fungujících a personálně vesměs kvalitně obsazených okresních úřadů znamenalo, že více než sedm desítek státních okresních archivů přišlo o svého zřizovatele. Okresní archiváři proto na novou situaci nahlíželi s jistými obavami. V souvislosti s ne vždy plně domyšleným převodem kompetencí rušených okresních úřadů na vyšší územní samosprávné celky nebo na obce s rozšířenou působností si nebyli jistí, kdo se stane jejich novým zaměstnavatelem a kdo bude financovat chod archivů a péči o desítky kilometrů vzácných archivních dokumentů z naší minulosti.

Připojení okresních archivů k obcím s rozšířenou působností nebylo možné už s ohledem na zcela odlišné územní vymezení. Začlenění pod krajské úřady zase naráželo na rozpor ve výkonu samosprávy a státní správy. A tak bylo rozhodnuto o jediném možném a logickém řešení, kterým bylo sloučení okresních archivů s místně příslušnými státními oblastními (zemskými) archivy. K 1. srpnu 2002 se tak z relativně samostatných odborných zařízení okresních úřadů staly vnitřní organizační jednotky státních oblastních (zemských) archivů, postavené na roveň s jejich ostatními odděleními. V případě jižních Čech se k Státnímu oblastnímu archivu v Třeboni připojilo sedm okresních archivů v Českých Budějovicích, Českém Krumlově, Jindřichově Hradci, Písku, Prachaticích, Strakonicích a Táboře. Státní okresní archiv v Pelhřimově se stal součástí Zemského archivu v Brně.

V jižních Čechách tak vznikla jednotná síť archivů, tvořená centrálou v Třeboni a jejími odděleními v Českém Krumlově, Jindřichově Hradci a v Českých Budějovicích, a sedmi okresními archivy se sídly ve výše uvedených městech. Nutno dodat, že z hlediska náplně činnosti a odborných kompetencí se pro jednotlivé archivy v podstatě nic nezměnilo, neboť již před tímto sloučením podléhaly okresní archivy archivu oblastnímu ve věcech metodických a odborných. Již delší čas trvala také velmi úzká spolupráce dvou největších jihočeských archivů, tedy třeboňského oblastního a českobudějovického okresního, a to nejprve při společné výstavbě a následně i při společném provozování nové účelové archivní budovy v Českých Budějovicích. Změna však postihla oblast pracovně právních vztahů, výrazně se změnily také zavedené praktiky v oblasti organizační a zásadní změnou prošlo financování archivů.

S odstupem dvaceti roků je možné hodnotit tuto „archivní“ část reformy veřejné správy kladně. Přes některé počáteční problémy zejména ve vzájemném sžívání se oblastních a okresních archivářů, či při řešení někdy sporných momentů při zajišťování financí na chod jednotlivých archivních budov v okresech, lze konstatovat, že vytvoření jednoho správního úřadu na úseku archivnictví v jižních Čechách bylo správným krokem, který zajistil kontinuitu ve výkonu archivních činností všeho druhu a umožnil nadále co nejkvalitnější péči o nesmírně cenné archivní fondy a sbírky.

PhDr. Vlastimil Kolda, Státní oblastní archiv v Třeboni

SOA TB